Úkolem náběhu je dosáhnout co nejvyšší běžeckou rychlost, dokročit na optimální místo pro odraz na překážku a vytvořit předpoklad pro přeběh překážky s co nejmenší ztráty rychlosti. 

Nevýhodou 7. krokového náběhu je po přeběhu překážky vynucená změna rytmu. Překážkář může zvýšit rychlost běhu pouze zvýšením frekvence kroků s výrazným omezením délky kroků, což je po dlouhých odrazových krocích náběhu obtížné.

Prvé 3. kroky náběhu se doporučují běhat jako u hladkého běhu, v dalších krocích se trup rychleji napřimuje, aby již v  6. kroku bylo dobře vidět na překážku.

Technika přeběhu první překážky se liší od přeběhu ostatních překážek zejména proto, že soutěžící nemají ještě maximální rychlost. Vzdálenost odrazu od překážky i překážkový krok jsou kratší.

1.krok bývá nejkratší,  2.krok bývá je nejdelší,  3.krok bývá o něco kratší než druhý.

Pánev při odrazu na překážku by neměla být vysazena, taktéž páteř  by neměla být v kříži prohnuta.

Vedoucí páže: na straně odrazové nohy by se měla pohybovat s pokrčeným loktem vpřed.

Druhá paže: při soupažném způsobu práce paží také vpřed, při střídnopažném způsobu by paže měla být blokována u těla v rovině trupu, nebo by se mohla pohybovat běžecky vzad.