"Jakékoliv dovednosti ztrácejí v současné hře účinnost,
jestliže jsou pomalé." Dr. Luděk Bukač
1. Lokomoce v LH
Lokomoce hráčů je základem individuálního herního výkonu. V případě led-ního hokeje je to lokomoce specifická. Styčná plocha hokejové brusle s ledovou plochou ve stoji je pouze 1cm2 (2,5x0,4 cm) a plosky nohou jsou cca 9 cm nad podložkou. Vzhledem k tomuto postavení vyžaduje technika bruslení především perfektní zvládnutí předozadní a stranové rovnováhy na bruslích. Správné postavení umožňuje využití velmi malého koeficientu tření, například u rychlobruslení byly změřeny hodnoty koeficientu tření 0,003-0,007. Tyto hodnoty se dle zmíněných autorů při změnách směru zvyšují až o 35 %.
Přímé bruslení je cyklickým pohybem dolních končetin, v herním projevu, se bruslení mnohdy stává i pohybem acyklickým. Úroveň bruslařské rychlosti je dána složením tří faktorů: nasazením maximálního silového úsilí, frekvencí odrazů a vlastní technikou bruslení. Techniku bruslení autoři člení na fázi akcelerace, fázi stabilizace frekvence bruslení a fázi obratů - změn směru. Za základ je považována fáze druhá, kdy síla odrazu a frekvence kroku určují rytmus pohybu a jeho výslednou rychlost. Domníváme se však, že proměnlivé podmínky individuálního herního výkonu, jehož základem je bruslení, vyžadují spíše dokonalé zvládnutí fáze akcelerace a změny směru.
Biomechanická analýza bruslení rozlišuje fáze postoje, odrazu a skluzu. Pro dobrou techniku bruslení je charakteristický nízký postoj, kdy úhly v kyčelním kloubu jsou 90°-120°, sklon trupu je 10°-35° a úhel v kolením kloubu 125°-160°. Na fázi odrazu závisí budoucí rychlost pohybu hráče. Je tím účinnější, čím je větší odrazové úsilí, čím delší je dráha odrazu a čím menší je jeho úhel se směrem celkového pohybu hráče. Přičemž však nesmí být porušen úhel postavení brusle ve fázi odrazu, aby nedošlo kjejímu podklouznutí.
Elektromyografická analýza ukazuje, že aktivita přímého svalu stehen- ního (musculus rectus femoris) je při snaze dosáhnout co nejvyšší rychlost pohybu rozdílná. Různě vysoké průměrné tenze svědčí o rozdí- lech v silovém vkladu. Nejnáročnější je přímá jízda vpřed, nejmenší silové úsilí je vynakládáno při překládání (změně směru). I z této analýzy vyplývá, že dominantním faktorem rychlosti bruslení je síla extenzorů kloubů dolních končetin. Silová složka se výrazně promítá do způsobu bruslení. Vzhledem k pravidly povolenému fyzickému kontaktu hráčů je především akcelerační fáze bruslení ovlivněna odporem soupeře. Překonání odporu soupeře závisí na obratnosti hráče a také na síle a rychlosti, s jakou je překonán. Vlastní podíl technické složky bruslení je zde menší a koncentruje se do udržení postoje a postavení brusle ve fázi odrazu a změn směru.
Silový efekt činnosti svalů zabezpečujících pohyb hráče je závislý na jejich mezisvalové koordinaci. Ta může být vlivem odporu porušena a tím dojde k narušení techniky bruslení. Hráči ledního hokeje tak musí přizpůsobovat techniku bruslení podmínkám, což ve svém důsledku vede k daleko silovějšímu způsobu bruslení. Dr. Bukač uvádí, že při odporu vyšším než 5% hmotnosti těla dochází k narušení koordinace pohybu a techniky bruslení. Takovýmto situacím, kdy je odpor vyšší než uvedených 5%, je v průběhu utkání hráč opakovaně vystavován a pokud chce být úspěšný, musí je překonat. Průměrné ukazatele maximální síly v tahu byly bez speciálního tréninku relativně nízké - 49,66 kg a představovali necelých 68% hmotnosti těla. Speciální tréninkový program (bruslení s odporem 20% max. tahu) umožnil nárůst, maximální síly v tahu, který byl provázen významnou změnou rychlosti bruslení, na jimi měřeném úseku přímého bruslení (5m) bez odporu. Zmíněná experimentálně ověřená zjištění považujeme za jeden z důvodů hovořících pro rozvoj rychlostně silového potenciálu svalů dolních končetin u hráčů ledního hokeje.
2. Zatížení v utkání
Funkční nároky na individuální herní výkon jsou odvozeny z výzkumů časových a jiných charakteristik ledního hokeje(hry). Pedagogické pozorování mistrovských utkání a světových mistrovství ukázalo, že hráči jsou na hřišti, v průběhu jednoho střídání, celkově 60 - 90 sekund. Délka intervalu odpočinku se pohybuje od 3 do 6 minut. Pohybová aktivita - intenzita činnosti - během jednoho střídání se neustále mění. Je složena z úseků maximální a submaximální intenzity, velké, mírné, ale i velmi nízké intenzity.
Registrací jednotlivých intervalů s rozdílnou intenzitou činnosti se ukázala :
-
hráči útočné formace se během celého utkání pohybují maximální intenzitou 146 - 166 sekund a obránci 101 - 117 sekund
-
délka jednoho herního momentu této intenzity trvá 3 - 4 sekundy a počet takovýchto vstupů do hry jen 30 - 50 krát za utkání,
-
délka herních momentů s velkou a mírnou intenzitou je 4 -5 sekund a počet vstupů do hry kolísá mezi 40 a 90 za utkání,
Charakter zmíněných herních vstupů je velmi široký - přímé bruslení, brus- lení se změnou směru, zastavení a starty do různých úhlů, bruslení s odpo- rem hráče, činnosti s kotoučem a bez něj, vyloženě silové souboje u hrazení a před brankou mající charakter přetlačování apod.
Další výzkumy prokázaly, že počet vstupů do hry s maximální intenzitou (TF 180 - 200) během jednoho střídání se pohybuje u útočníků mezi 5-7 a u obránců mezi 4-6 vstupy. Dále bylo prokázáno, že pokud mají technicko taktické činnosti maximální intenzity dostatečnou hustotu (>8,15 TTČ za minutu) u všech hráčů útočné formace, tato neobdržela ve sledovaných utkáních nikdy branku. Průměrná hustota technicko taktických činností max. intenzity se pohybuje mezi 4,6 - 5,1 TTČ/min. u jednotlivých hráčů. V prů-běhu utkání jsou hráči na ledě přibližně 15 minut a tedy proporce mezi zatížením a odpočinkem je 1 : 4, bez započítání přestávek mezi třetinami.
Sportovní výkon v ledním hokeji má střídavý charakter intenzity pohybové činnosti a patří do kategorie tzv. "multiple sprint sport"(Williams, 1990). Pro tyto sportovní výkony je charakteristické střídání krátkodobých intervalů činnosti prováděných maximální intenzitou nebo ji blízkou a intervalů odpočinku nebo činnosti s nízkou intenzitou. Pro výkon, výsledek utkání, jsou rozhodující úseky hry, v nichž je zúročena aktuální úroveň projevu rychlostně silových předpokladů hráčů (Cox, 1995; Bukač-Dovalil, 1990; Dobrý-Semiginovský, 1988 a další).
Charakter pohybové činnosti herních úseků má obrovskou variabilitu a bý- vají popisovány jako herní činnosti jednotlivce, herní kombinace a herní systémy. Základem všech těchto činností je specifická lokomoce hráče po ledové ploše - bruslení. Nejen individuální herní činnosti, ale i celé taktické systémy hry družstva jsou založeny na včasném a rychlém zaujetí nového postavení, tedy lokomoci hráčů. Rychlost pohybu jednotlivých hráčů na ledě proto nepovažujeme jen za determinantu útočné hry, ale za kom- plexní požadavek efektivního individuálního herního výkonu.
Krátkodobé činnosti maximální intenzity (do 6-9s) jsou projevem úrovně rozvoje neoxidativní alaktátové zóny metabolického krytí, přičemž krátko-dobé jednorázové výkony s vysokým nasazením síly, trvající 2-3s, jsou kryty přímo adenosintrifosfátem. (Dobrý-Semiginovský, 1988 a další). Zátěž v ledním hokeji však má střídavý charakter, a proto se na energe-tickém zabezpečení činnosti podílí i anaerobní laktátový a aerobní metabolismus. Jejich vzájemný podíl na úhradě energie je předmětem mnoha studií. (Gaitanos at.al 1993, Heller 1995 a další).
Z těchto zjištění vyplývá, že hlavním zdrojem energie pro zabezpečení herní činnosti hráče - individuálního herního výkonu, je anaerobní alaktátové štěpení ATP - CP systému. Dosud v tréninku výrazně preferovaný důraz na rozvoj anaerobních laktátových a aerobních kapacit hráčů tak ztrácí své opodstatnění.
3. Sportovní trénink v LH
Sportovní trénink je řízeným procesem ovlivňování chování biologického organismu. Z hlediska biomedicínského hovoříme o tzv. biotechnologii sportovního tréninku. (Bunc, 1990). Sportovní trénink je formou cíleného všestranného adaptačního procesu, který akceptuje biologické zvláštnosti individua.
Nezbytným funkčním základem sportovní výkonnosti je výkonnostní potenciál, který chápeme jako aktuální sumu funkčních předpokladů k pohybové činnosti. Adaptace v tomto užším pojetí, na tréninkové a soutěžní zatížení se nejvýrazněji projevuje v práci systémů zajišťujících energetickou stránku výkonnosti.
Tréninkové zatížení má své složky intenzity a charakteru činnosti, délky trvání činnosti a délky a charakteru odpočinku. Manipulací s těmito složkami lze dosáhnout adaptaci organismu na pohybovou zátěž a tudíž připravenosti organismu podávat individuální maximální výkon. Transfer efektů zatížení v jednotlivý zónách metabolického krytí je omezený. Některé výzkumy naznačují kladné efekty kultivace anaerobní alaktátové zóny na O2 zónu, nikoli však naopak. Úroveň sdruženého rozvoje způsobilosti zmobilizovat energetické sycení pohybové činnosti, kterou se realizuje herní výkon, v neoxidativní alaktátové zóně a v oxidativní zóně je rozhodující bioenergetickou determinantou konečného úspěšného výkonu ve sportovních hrách (Dobrý-Semiginovský, 1988).
4. Kondiční příprava v LH se zřetelem na rychlost lokomoce
V předchozích řádcích bylo poukázáno na některé obecnější závěry teorie a výsledky výzkumu v oblasti sportovního tréninku v ledním hokeji. Je zřejmé, že kondiční příprava hráčů ledního hokeje by měla být vedena a prováděna se zřetelem k těmto skutečnostem.
Důležitým poznatkem novějších výzkumů je, že pohybové činnosti použité ve sportovním tréninku by měly být specifické a napodobovat pohybovým vzorcem, rychlostí, typem a velikostí svalové kontrakce finální sportovní disciplínu. Nespecifický posilovací i jiný trénink bude s vysokou pravděpodobností kontraproduktivní (Sale a MacDougall, 1981).
Bylo prokázáno, že silový trénink neovlivňuje enzymy s aerobním metabolismem, z čehož vyplývá, že trénink musí být specifický vzhledem k energetickému systému, který je pro danou pohybovou aktivitu žádoucí. Kombinování různých adaptačních podnětů není přínosné. Při časté proměně tréninkových zátěžových činností se organismus musí neustále adaptovat na měnící se podmínky. Je-li objem smíšeného zatížení vysoký, dojde v průběhu zotavného intervalu pouze k restituci počátečního stavu. Nezlepší se ani výkon v konkrétní dovednosti, ani využití energetického zdroje. Smíšené programy mohou přispět pouze ke zlepšení obecné zdatnosti, nejsou však účinné pro zlepšení specifického sportovního výkonu (Stegeman, 1993).
Všeobecný trénink, působící na několik energetických kapacit, je prospěšný tehdy, když je úroveň zdatnosti účastníků mimořádně nízká. Platí to jak pro mladé, tak i pro dospělé sportovce. S postupným zlepšováním specifického sportovního výkonu se ztrácí velmi rychle jakýkoliv transfer obecných nebo vzdálených tréninkových efektů (Rushall,1997).
Zvláštností kondiční přípravy v ledním hokeji je její "dvousložkovost" ve smyslu kondiční přípravy na ledě a mimo ledovou plochu, zde narážíme právě na specifičnost a nespecifičnost pohybového zatěžování ve sportovním tréninku hokejistů. Právě touto problematikou se zabýval náš výzkum(1997-1999) prováděný u hráčů juniorského věku s akcentem na rychlost lokomoce.
V krátkosti zde uvedeme některé výsledky našeho dvouletého výzkumu:
-
Faktorová analýza sledovaných proměnných bruslení na 20m s pevným startem naznačila rozlišení faktoru akcelerace pohybu (do 1. s po startu) a faktoru stabilizace komplexního pohybu na bruslích (2. - 4. s pohybu).
-
Časy dosažené v běhu na 20m byly o 0,15 - 0,2 s lepší než časy bruslení na stejnou vzdálenost.
-
Ve sledovaných proměnných - běh, bruslení, odrazy snožmo, silový impuls odrazu, opakované odrazy jednou nohou atd. byly zaznamenány významné rozdíly mezi kategoriemi "dorost" (n=38) a "junioři" (n=108). Můžeme tedy konstatovat, že sledované proměnné u mládežnických kategorií, mají závislost na věku, potažmo délce sportovní přípravy.
-
Korelační výzkum naznačuje podstatně těsnější vztahy mezi rychlostí bruslení a proměnnými, které se vztahují k různým formám odrazů a skoků, než ke sledovaným proměnným běhu. Přičemž v akcelerační fázi - bruslařském startu, je vztah ještě těsnější.
-
Při sledování rychlosti bruslení na 20m v průběhu celé sezóny jsme opakovaně zaznamenali (n=12 a n= 18), že průměrná rychlost bruslení zjištěná po prvních čtrnácti dnech přípravy na ledě (srpen-POII) byla absolutně vyšší než rychlost bruslení zjišťovaná měsíc před koncem soutěžního období (únor 1997 a 1998), tedy po dalších téměř šesti měsících speciální sportovní přípravy na ledě. Obdobný trend byl zaznamenán také v některých dynamicko silových charakteristikách s výjimkou běhu.
-
Výsledky longitudinálního pozorování opět naznačují vyšší závislost rychlosti bruslení na odrazových schopnostech - především v horizontálním směru, než na rychlosti cyklického pohybu v běhu.
-
Experimentální část výzkumu, kdy byl do procesu sportovního tréninku v průběhu celé sezóny zařazen speciální kondiční program na rozvoj a udržení dynamické síly dolních končetin prováděný mimo ledovou plochu, potvrdila předchozí náznaky o vztazích mezi rychlostí bruslení a dynamickou silou dolních končetin.
-
U sledované skupiny hráčů, kde byl zařazen speciální tréninkový program realizovaný mimo ledovou plochu (2 x týdně 45 min) se zaměřením na udržení a rozvoj rychlosti a dynamické síly dolních končetin, byly zaznamenány adaptační změny na toto speciální zatěžování, které byly provázeny mírným nárůstem rychlosti bruslení i v průběhu soutěžního období. Zaznamenali jsme tedy opačný trend než v předchozích sledováních u skupin kontrolních.
5. Závěr
Skladba determinant sledovaných parametrů rychlosti lokomoce je v různých fázích přímého bruslení rozdílná. Společně jsou však determinovány především faktory výbušné síly dolních končetin projevovaných v opakovaných odrazech v horizontálním směru. Dále faktory maximálního silového impulsu podílejících se na akceleraci pohybu těžiště a faktory, které určují rychlost běhu (srovnej: Sukop, J.:1978, Zanon, S.: 1992). Vzhledem k tomu, že například výkony v testech explozivně silového charakteru (skok z místa, víceskok, výskok) mohou být až z 48% ovlivněny faktory dovednostního charakteru (Havlíček, I.: 1986), bude rychlost bruslení nepochybně ovlivňována faktory podílejících se na koordinaci pohybu.
Některé předchozí výzkumy (Bunc, V. a kol.: 1992; Cox, MH.-Miles, DS.: 1995) naznačovaly, že v průběhu sportovní přípravy v soutěžním období dochází ke stagnaci nebo i k poklesu rychlosti bruslení. Diskuse je vedena zda tomu tak je z důvodů postupně narůstající únavy hráčů v průběhu soutěžního období a nebo ztrátou trénovanosti v dané oblasti motorických výkonů. Naše výsledky ukazují spíše na ztrátu trénovanosti v oblasti rychlostně silových předpokladů k pohybové činnosti. Anaerobní štěpení makroergních fosfátů, které je hlavním energetickým zdrojem pohybové činnosti maximální intenzity do 6s (Astrand, PO.-Rodhal, K.: 1986), toto je pohybově reprezentováno právě v maximální rychlosti pohybu hráče. Jak již bylo konstatováno výše, právě tyto intervaly činnosti prováděné maximální intenzitou rozhodují o úspěšnosti v utkání. Naše výsledky ukazují, že tradiční sportovní příprava na ledě bez zvláštního akcentu na rychlost pohybu, nebo bez zařazení speciálních tréninkových programů mimo ledovou plochu, způsobuje ztrátu trénovanosti v oblasti rychlostně silových předpokladů individuálního herního výkonu hráče ledního hokeje. Celková intenzita tréninku, charakter cvičení, intervaly odpočinku a intenzita jednotlivých prováděných cvičení jsou pak nejspíš nedostatečně stimulující pro oblast anaerobního alaktátového energetického zabezpečení pohybové činnosti.
6. Některá doporučení pro trenérskou praxi
-
Na základě našich výsledků by bylo možné doporučit pro sledování rychlostních předpokladů hráčů ledního hokeje: běh na 20m s pevným startem, trojskok na odrazově dominantní noze, vertikální výskok s dosahem a skok daleký z místa. V případě užití zařízení FiTRO Jumper, pak vertikální zdvih těžiště a odrazový koeficient (výška výskoku/ doba opory), které by nahradily výskok s dosahem a skok z místa.
-
Pro rozvoj akcelerační fáze bruslení je vhodnější užítí různých forem odrazů v horizontálním směru (víceskoků), výskoků a výběhů do schodů, než běžeckých startů.
-
Pro rozvoj stabilizační fáze bruslení je zdá se účinnější užití běžeckých úseků (10 - 15m) absolvovaných po krátkém náběhu (min 5m).
-
Rozvoj absolutní rychlosti a explozivní síly vyžaduje velmi krátké intervaly zatížení a minimálně 6 nebo lépe 10 - 12 násobný interval odpočinku (1:6, 1:10-12).
-
Rychlostně a dynamicko silově zaměřená kondiční příprava mimo ledovou plochu by měla být zařazována do týdenního programu před tréninkem na ledě a v průběhu celé sezóny. Snižuje se tak riziko ztráty trénovanosti v průběhu soutěžního období.
-
Efekty speciálně zaměřené přípravy na rychlost a dynamickou sílu dolních končetin nelze očekávat dříve než po 6 a více týdnech kvalitního tréninku. Její pokles o více než 5% (přibližně 0,2 s na 20m bruslení) vyžaduje pak téměř dvouměsíční přípravu k návratu k původním hodnotám. U vytrvalostních ukazatelů je tato doba potřebná k návratu poloviční, došlo li k poklesu i o více než 7%.
-
Naše další sledování ukazují, že při cvičení s přídavným odporem (činkou) je pro zachování rychlosti pohybu efektivnější pracovat s odpory do 60% maxima, menším počtem opakování a větším počtem sérií aby byl zachován výbušný charakter provedení. Samozřejmostí je pak plný interval odpočinku (1:10-12)
PaedDr. Jiří Helešic Ph.d.
KTV OPF Karviná
Literatura:
- Astrand, P.O.- Rodahl,K.: Textbook of work physiology. 3rd ed. New York, McGraw Hill, 1986.
- Bosco, C. - Luhtanen, P. - Komi, P.V.: A simpl method for measurment of mechanical power in jumping. Eur. J. Appl. Physiol. 1983, vol. 50, P. 273 -282.
- Bouchard, C. - Taylor, AW. -Simoneau, JA. et al.: Testing anaerobic power and capacity. In: MacDougal, JD. et al: Physiological testing of the high performance athlete. Champaign, III.: Human Kinetics, 1991: pp.175-221.
- Bukač, L.- Dovalil, J. : Lední hokej. Praha, Olympia 1990.
- Bukač, L.: Speed dry land training in ice hockey. Finnish Ice Hockey Ass. Viwerumäkki, May 1986.
- Bunc,V.: Biocybernetic apporach to evaluation of organism response to physical load. Prag 1989a.
- Bunc,V.,Heller,J.,Moravec,P., Sprynarova,S.: Ventilatory threshold and mechanical efficienci in endurance runners. In: Eur. J.Appl.Physiol. 58. Jg. (1989b) 693-698.
- Bunc, V.: Biokybernetický přístup k hodnocení reakce organismu na tělesné zatížení. Praha, Univerzita Karlova 1990.
- Bunc, V. - Heller, J. - Pesek, J. - Sykora, V.: Beurteilung der Kondizion von hochtrainierten Eishockeyspielern. Praha 1992.
- Cady, S. - Stenlund, V.: High - performance skating for ice hockey. Human Kinetics, Canada 1998.
- Cox, MH. - Miles,DS. et al.: Physical and physiological characteristics of NHL players over the last decade. Med. Sci. Sports Exerc. 1993;25(5Suppl.):pp169-184.
- Cox, MH. - Miles,DS. et al.: Applied Physiology of Ice Hockey. Sports Med. 1995;19 (3Suppl.): pp184 - 201.
- Dobrý, L. - Semiginovský, B.: Sportovní hry - výkon a trénink. Praha , Olympia 1988.
- Dovalil, J.: Pohybové schopnosti a jejich rozvoj ve sportovním tréninku, Praha, ÚV ČSTV 1986.
- Havlíček, I.: Platnosť niektorých vybraných testov výbušnej sily dolných končatín overených na 11-12 ročných chlapcoch. In: Acta Facult.Educ.Phys. Univ.Comen.1986, č.7,s.23-35.
- Choutka, M. - Dovalil, J.: Sportovní trénink. Praha, Olympia 1991b 1987a.
- Jeřábek, J.: Vývojové trendy sportovního tréninku. Praha, ÚV ČSTV 1990.
- Jobse, H.: Measurment of Pusch-Off Force and Ice Friction During Speed Skating. In: J.Sport Biomech. 6 (1990) 1: 92-100.
- Koloskov, V. I. - Klimin, V.P.: Podgotovka chokkeistov. Moskva 1981.
- Pavliš, Z. - Perič, T.: Abeceda hokejového bruslení. Praha, ČSLH 1996.
- Pergl, R. - Vedral, J.: Časové charakteristiky zatížení hráče ledního hokeje. In: Poznatky z analýzy utkání MSE v ledním hokeji v Praze 1978. Praha, ČÚV ČSTV1980.
- Rushall,A.: Summary of specificity. 1993 [https://www.rohan.sdsu.edu/dept/coachsci/vol12/rushall1.html]
- Sale, D.G. - MacDougal, D.: Nervová adaptace na silový trénink a rychlostně silový trénink. In: Ejem, M.: Výkon lidského svalu. VMO ÚV ČSTV, Praha 1989.
- Sarsanija, S.K. - Selujanov, V.N.:Ukazatele speciální tělesné zdatnosti a metodika jeho hodnocení. In: Trenér ledního hokeje č.18,1987, s.54 - 60.
- Savin, V.P. - Lukšin, S.N.: Eksperimental'noje obosnovanje netradicionnych sredstv i metod vospitanija special'nych skorostno-silovych kačestv junych chokkeistov. In: Teor.Prakt. fiz.Kul't.9/10 (1993) : 44-48.
- Semiginovský, B.: Fyziologické základy biotechnologie řízené sportovní přípravy. Praha, SPN 1987.
- Semiginovský, B.: Fyziologická chemie a fyziologie pohybové činnosti. Praha, SPN 1989.
- Stegeman, J.: Exercise physiology. Chicago II. Year Book Medical Publishers 1993.
- Sukop, J.: Model pro hodnocení a predikci struktury odrazů. (Státní vědecký úkol VIII-5-13/3). Praha, FTVS UK 1978.
- Trenér ledního hokeje. č. 15, 16,17,18,19,20,21,22,23. Praha, ÚV ČSTV, ČSLH 1986-1990.
- Twist, P.: Complete conditioning for ice hockey. Human Kinetics, Canada 1997.
- Zacharkin, I.V. - Goldenko, G.A.: Modelování struktury závodní činnosti v tréninkových podmínkách. Trenér ledního hokeje č.18. 1987, s. 50-53.
|